Odborný program konference, který jsme započali v úterý 16. dubna 2019, byl rozdělen do dvou hlavních témat. Celé úterý jsme se věnovali digitálnímu parkování, ve středu pak podpoře infrastruktury pro elektromobilitu. Digitální parkování je novodobým fenoménem. Na pomyslném pódiu se vystřídali zástupci pěti měst a firem. České Budějovice, Praha, Trenčín, Brno a Ostrava představili nejdříve dopravní části svých řešení a pak i části technologické – digitální. Cíl byl jednoznačný, představit použité digitální nástroje a porovnat obecné přístupy měst k regulaci parkování.
V zásadě není až tak podstatné zda se jedná o ON-LINE či OFF-LINE řešení, důležitější jsou konkrétní výsledky daného řešení a jeho eventuální celková či částečná přenositelnost do jiných měst. I sami organizátoři regulace parkování přiznávají, že kapacitní možnosti jejich nových systémů jsou daleko širší a efektivita jejich řešení by se mohla výrazně zvýšit, zpravidla ale narážejí na tytéž bariéry. Jednou z nich je např. „neproniknutelný“ registr motorových vozidel. Zatímco katastr nemovitostí je „transparentní“ a kdokoliv si může zjistit vlastníka jakéhokoliv objektu nezávisle na jeho hodnotě, registr motorových vozidel je téměř nedobytná pevnost, a to přitom sdružuje informace o hmotném majetku několikanásobně nižších hodnot než zmiňovaný katastr nemovitostí. Digitální řešení regulace parkování bez dostatečného přístupu k datům o vozidlech tak nemůže fungovat na 100 %.
Na podobné problémy narážejí správní úřady, pokud řeší přestupky s využitím institutu „objektivní odpovědnosti“, nehovoře o čím dál obtížnější situaci vymáhání pravidel a to nejen v oblasti úseku „parkovacích přestupků“. My rozhodně nepovažujeme za standardní a dostatečný postup, kdy je v případě blokového čištění nutno vozidlo stojící v zákazu zastavení nejdříve zadokumentovat, poté zvednout, vyčistit pozemní komunikaci, vozidlo vrátit zpět a vše opět zadokumentovat. V tomto ohledu jsme bohužel svědky toho, že legislativní prostředí jen těžko drží krok s vývojem svého okolí, a nejen že často nedokáže realizovat tolik potřebné změny včas, ale mnohdy dělá i několik kroků zpět.
Odborné přednášky pak doplňovaly vystoupení hlavních partnerů.
I soutěž Parkoviště roku 2018/19 poznala své vítěze. Hlasování probíhalo ve 3 kategoriích a každá kategorie byla oceněna na základě jak posudků odborné poroty, i veřejnosti. Do soutěže bylo přihlášeno 6 projektů. Jednotlivé kategorie byly inspirovány soutěží EPA Awards (ocenění Evropské parkovací asociace) a přizpůsobeny českému prostředí. V letošním ročníku se vzácně na prvních místech shodlo veřejné hlasování i výběr odborné poroty:
1. Kategorie - Parkoviště a garáže
Nejlepší hodnocení odborné poroty i veřejnosti obdržel projekt Parkoviště OC Budyšínská Liberec.
2. Kategorie - Městská parkovací politika (Města)
Projekt města Tábor zaujal svou komplexností a rozsahem. Projekt byl přihlášen do soutěže i v minulém ročníku, v současné době však porota zohlednila aktualizaci spočívající v cenovém zvýhodnění vozidel s alternativní pohonem.
3. Kategorie - Nástroje a inovace (Inovace)
Jako nejúspěšnější projekt v této kategorii Univerzální platební portál informačního systému MP Manager a inteligentní monitorovací vozidlo CamCar v městě Trenčín. Předmět inovace je moderní, jednoduché, bezpečné a zároveň rychlé řešení platby za krátkodobé i dlouhodobé parkování.
Ve středu 17. dubna konference pokračovala a hlavním tématem tohoto dne byla podpora elektromobility. Celá následující diskuse vzbudila jisté vášně. Inspirací pro tento blok byl dle některých až nepřiměřeně robustní formulář, který vygenerovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, údajně na popud EU. Chce-li někdo provozovat veřejnou dobíjecí stanici, je na něj pohlíženo skoro jako na provozovatele benzínové čerpací stanice. Celou problematikou nás provedli jak zástupci Asociace pro elektromobilitu České republiky, tak jedna z distribučních firem, ale i erudovaní právníci a zástupce Ministerstva dopravy ČR.
Je nutné dodat, že diskuse se v tomto bloku do jisté míry polarizovala. Důvodů bylo několik: nutné osvětlení různých obecných nejasností elektromobilitu doprovázejících, nepochopení základních principů potřebné infrastruktury, ne zcela čitelné dotační programy jdoucí napříč různými ministerstvy a především různé pohledy na dostupnost nabíjecí infrastruktury např. v rámci uličního parkování. V pozadí přitom neustále rezonuje absence účinné komunikační strategie státu vůči veřejnosti. Jsme přesvědčení, že v této věci existuje spousta otevřených otázek, které přibývají. Odpovědi budeme muset v budoucnu společně najít.